Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nominace na výroční cenu města Čelákovice

31. 3. 2013

Spolu se zastupitelem RNDr. Petrem Petříkem PhD jsme předali nominaci na udělení Výroční ceny města panu Jaroslavu Špačkovi, který se v Městkém muzeu v Čelákovicích angažuje již 55 let.Pokud nechcete číst níže uvedené podrobnosti nahlédněte do Wikipedie a pod heslem Čelákovice je uvedena i literatura související s našim městem a zde jednoznačně nejvíce udělal právě nominovaný Jaroslav Špaček dožívající se letos životního jubilea 70 let.

Jaroslav Špaček

fotka-spacek.jpgPan Jaroslav Špaček, od prvních dnů svého života žijící v Čelákovicích, se musel jako syn živnostníků do pracovního procesu zapojit jako dělník, navzdory tomu, že již od roku 1957, od svých čtrnácti let byl aktivním členem muzejního kroužku. V roce 1958 se stává spolupracovníkem Archeologického ústavu ČSAV v Praze a získává písemný souhlas k provádění záchranných výzkumů v Čelákovicích a okolí. Během dalších let již samostatně pracoval na přípravě podkladů, libret a realizaci numismatické (1960) a moderně pojaté historické (1967) a archeologické expozice (1970). Po ukončení základní školy se v TOSu, vyučil soustružníkem. Po vojenské službě v roce 1963 nastoupil do Archeologického ústavu ČSAV, kde v letech 1963–1967 pracoval jako asistent, odkud společně s Dr. E. Vlčkem, DrSc.  přešel do Národního muzea.  Zde pomáhal budovat nově založené antropologické oddělení, ze kterého však zanedlouho  přešel do oddělení historické archeologie (1968–1972). Při zaměstnání vystudoval střední školu a zakončil maturitou v roce 1968. Z uvedených institucí vyjížděl na archeologické výzkumy a hlavně se zajímal o Čelákovice a jejich okolí. V roce 1966 byl pověřen výzkumem čelákovického kostrového pohřebiště, které interpretoval jako pohřebiště s projevy vampyrismu. V době působení v odd. historické archeologie NM začal dálkově studovat prehistorii, pomocné vědy historické a muzeologii (1971–1973 a 1977–1979).

Koncem roku 1971 se zúčastnil konkurzního řízení na místo ředitele muzea v Čelákovicích. I přes politický škraloup z roku 1970, kdy v muzeu ještě jako člen muzejního kroužku připravil výstavu na téma kosmonautiky „Fantazie a skutečnost“, dva dny po zahájení okamžitě uzavřenou, prošel vítězně a od 1. března 1972 nastoupil do Městského muzea v Čelákovicích jako ředitel a archeolog.       

 Po krátkém čase zajistil náhradní prostory, kam přestěhoval tehdejší muzejní sbírky a začal ve Tvrzi provádět archeologicko-historický a stavebně-historický průzkum. V listopadu 1972 zahájené stavební práce po deseti letech navrátily její goticko-renesanční podobu, v jaké ji známe dnes. Při tom všem prováděl Jaroslav Špaček záchranné výzkumy při stavbě dálnice u Mochova a Nehvizd, v Toušeni aj., konal přednáškovou činnost a v náhradních prostorách připravoval výstavy, z nichž připomínáme alespoň: „Minulost a budoucnost čelákovické tvrze“ (1976), „Dvě desetiletí archeologického výzkumu“ (1977) a „Zaniklá lokalita Opočno u Staré Boleslavi“ (1978). Od svého nástupu formuloval koncepci budoucího muzea, kterou nastínil v roce 1976 v průvodci k výstavě „Minulost a budoucnost čelákovické Tvrze“, a kromě dalších, provedl významný národopisný výzkum u posledních pamětníků čelákovického košíkářství, pokračoval ve sběru nářadí i dochovaných výrobků, jež se staly součástí budoucí expozice čelákovického košíkářství a napsal studii „Košíkářství v Čelákovicích“, otištěnou v časopise Studie a zprávy 1983–1984, s. 45-69. V době rekonstrukce areálu Tvrze (1972–1982) při četných pracích v rámci stavby pomáhali i někteří dobrovolní spolupracovníci muzea. Ředitel, který celou rekonstrukci zajišťoval, včetně dodavatelských firem, stavebního dozoru, a v mnoha případech i stavebního materiálu, si  při zvedání těžkého břemene vážně poranil páteř a musel podstoupit operaci ve střešovické nemocnici. Od konce 70. let již také pracoval na libretu a scénářích nových archeologických a historických expozic.

V rekonstruované Tvrzi byly dne 21. června 1983 otevřeny nové expozice archeologická, historická, přírodovědná a v objektu na nádvoří pracovníky brandýského muzea nově vytvořená expozice dělnického hnutí. Místo díků za vykonanou práci bylo rozhodnutím ONV Praha-východ a OV KSČ Praha-východ čelákovické muzeum dne 1. července 1983, proti vůli ředitele, všech jeho spolupracovníků, mnoha občanů i tehdejšího MV KSČ a předsedy MěNV v Čelákovicích změněno v pobočku Okresního muzea Praha-východ se sídlem v Brandýse nad Labem. Ředitel Špaček byl jmenován jejím vedoucím, ale zároveň vykonával funkci okresního archeologa. Z desítek výstav následné doby připomeneme alespoň v roce 1987 instalovanou výstavu „Multiply a grafika“ významného francouzského výtvarníka Viktora Vasarelyho (1908–1997). Ta byla v trochu jiném a menším pojetí znovu po 21 letech v muzeu instalována. V  Čelákovicích se konaly XX. a XXVI. celostátní konference archeologů středověku připravené muzeem ve spolupráci s Archeologickým ústavem ČSAV v Praze.

Součástí Okresního muzea v Brandýse nad Labem zůstalo čelákovické muzeum po dobu osmi let. Až 1. července 1990 se rozhodnutím vedení města muzeum stalo opět samostatným subjektem jako Městské muzeum v Čelákovicích s archeologickou působností na cca 50 katastrech obcí v okolí Čelákovic. Nastala na krátký čas radostnější éra muzejní práce. Síň ve dvorním objektu se stala sálem pro několik ročně instalovaných krátkodobých a jednu několikaměsíční výstavu. Opět připomeneme ty nejvýznamnější, jejichž autorem nebo spoluautorem byl Jaroslav Špaček: „700 let města Čelákovic“ (1990), mezi které se zařadila samostatná expozice „Čelákovické košíkářství“ (1991) instalovaná v rodném domku malíře Čeňka Jandy. Následovaly výstavy „50 let od tragické smrti Aloise Vašátka a českoslovenští letci na západní frontě“ (1992), „Stará Boleslav, archeologický výzkum 1988–1994“ (1994) instalovaná při příležitosti XXVI. konference archeologů středověku. V roce 1994 byla otevřena výstava „80. let vodárny v Káraném“ podle scénáře J. Jáska, a podle Špačkových scénářů výstavy „Papírová platidla“ (1995), „Čelákovicko ve výtvarném umění“ (1996), Ve Staroboleslavské bráně městského opevnění byla dne 29. září 1996 slavnostně otevřena expozice „Stará Boleslav – obraz dějin v archeologických a historických pramenech“, podle scénáře spoluautorů I. Boháčové, J. Frolíka  a J. Špačka. Zmíníme ještě výstavy „15 let od rekonstrukce čelákovické Tvrze“ (1997), „80. výročí vzniku Československé republiky“ (1998) spol. s L. Skružným, „Výtvarné a užitkové aspekty kamnových kachlů“ (2001) spol. s L. Skružným, následně v roce 2002 instalovaná spolu s kachli z Vysokého Mýta a okolí v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě. Následovaly výstavy „100 let Městského muzea v Čelákovicích“ (2003), „Dřevořezby Dagmar Koverdynské-Novákové“ (2004) spolu s L. Skružným. Výsledky nadobyčej zajímavých archeologických výzkumů i dovednost pracovnic keramické dílny zdařile dokumentovaly výstavy „Výzkum raně středověkého pohřebiště v Zelenči“ (2005), „Z archeologického výzkumu v Květnici“ (2006), „Záchranný archeologický výzkum v areálu Zámku Jirny“ (2007), a muzejní fond výstavy: „Novoroční přání“ a „Obrazy Čeňka Jandy“ přibližující atmosféru zmizelých Čelákovic (obě 2006), „Z muzejních sbírek“, představující zájemcům nové přírůstky (2007).

Autorsky či realizací a muzeum svým sbírkovým fondem se podíleli např. na kolektivních výstavách: „Archeologické výzkumy středních Čech“ (1991), „Středověké sklo v zemích Koruny České“ (1995), „Slavníkovci a Přemyslovci“ (VČM Hr. Králové 1995), „Historie zvířat středního Polabí“ (2000), „Bronzový věk v Podkrušnohoří a ve středních Čechách“ (2004), „Krajky ve sbírkách Městského muzea v Čelákovicích“ (2004), „Amatérské umění v Čelákovicích“ (2004), „Krajky z nových přírůstků muzea“ „Květnové dny 1945 v Čelákovicích“, „Zima je, zima je“ ve spolupráci se Západočeským muzeem v Plzni (2005), „Poslední Germáni v Čechách“ (2007) ve spolupráci s muzeem v Příbrami, „Z dílny hudebních skladatelů“ (2007) ve spolupráci s Muzeem české hudby.

Jaroslav Špaček prezentoval Městské muzeum v Čelákovicích jeho sbírky na celostátních a regionálních výstavách, jakými byly v roce 1997: „Rudolf II. a Brandýs nad Labem“ (zámek Brandýs n. L.), „Svatý Vojtěch“ (SM Roztoky u Prahy) a „František Volf – pedagog, spisovatel, editor, malíř“ (Třeboň 1997), „Svatý Václav“ (ZČM Plzeň 1999), „Svědectví dávných dob – 950. výročí založení obce Zápy“ (Zápy 2002), „17 století českého granátu“ (Praha, Lobkovický palác 2002), ale též na výstavách mezinárodních „Die Elbe ein Lebenslauf“ (Drážďany, Hamburk, Praha 1992–1993), „Europa Mitte um 1000“ (Budapest, Berlín, Mannheim, Praha, Bratislava 2000–2002), „Krajky ze sbírek Městského muzea v Čelákovicích“ (Beauchamp, Francie 2004), „Celti dal cuore dell´ Europa all´Insubria“ (Varese, Itálie 2004).

Jak jste poznali z předchozího výčtu  akcí, je Jaroslav Špaček nejen neobvykle pracovitý a rádius jeho odborných zájmů neobvykle široký. Je to dáno i tím, že téměř celá dvě desetiletí byl jako odborný pracovník v muzeu převážně sám a musel obsáhnout celou oblast všech pomocných věd historických, která studoval i na FF UK v Praze. Zvládl to dokonale a zaslouží si za to náš obdiv i úctu. Vše, co kdy dokumentoval fotograficky, v poznámkách, vše, co získal do muzejních sbírek, si uchovává v paměti i to, kde je předmět uložen, a právě to mu umožňuje pohotově vybrat exponáty pro výstavy, přednášky, psát o nich články i studie a přehledné práce slovníkové. Široká je jeho činnost publikační, jeho články a studie zahrnují pravěkou, historickou i novověkou archeologii, historii, numismatiku, heraldiku, sfragistiku, výtvarné umění profesionální i lidové i literaturu, etnografii. Svědčí o tom práce na l. a 2. svazku Hlasu domova. Z ediční činnosti Jaroslava Špačka zmíníme vydání děl: E. Vlasáka a kolektivu „Polabské město Čelákovice. Stručné dějiny“ (1990), J. VyskočilaStručný slovník duchovní hudby“ (1992), L. SkružnéhoAtributy vybraných biblických postav, světců a blahoslavených“ (1996), V. LoydyHlas domova 1 – Antologie našeho Polabí“ (1996), V. Loydy a J. ŠpačkaHlas domova 2 – Výtvarné umění a architektura našeho Polabí“ (2000), sborníků Historické sklo 1, 2, 3, 4 a 5 (1991, 2000, 2003, 2007 a 2012), sborníku „100 let Městského muzea v Čelákovicích“ (2004), vydání „Kroniky města Čelákovic, díl I. (1857–1939), a díl II. (1940–1947)“, Čelákovice 2006 a 2007, vydání „Kroniky obce Sedlčánek“, Čelákovice 2009. J. Špaček je členem  redakční rady Středočeského vlastivědného sborníku a sborníku Historické sklo a řadu let pracoval v ZMČ. Aby vždy zvládal veškerou administrativní, ediční, publikační, expoziční a výstavní činnost, odcházel téměř denně v pozdních večerních hodinách a často pracoval i o sobotách a nedělích. Je to pochopitelné, protože při omezení finančních prostředků na činnost muzea, realizoval výstavy poté, co si sám zvětšoval informativní texty, prováděl výtvarné řešení panelů, vytvářel pozvánky, průvodce výstavou i popisky k jednotlivým vystavovaným předmětům. Po 37 letech byl odvolán z funce ředitele a v muzeu zůstal dále jako řadový archeolog a historik a paradoxně v současné době byla panu J. Špačkovi doručena výpověď i z tohoto pracovního poměru.

Mezi ta smutná ohlédnutí za životem a dílem pana Jaroslava Špačka se bezesporu řadí i např. fakt, že při příležitosti jeho šedesátin, mu nikdo z Rady města tehdy oficiálně neblahopřál, nepoděkoval ani za vydání kronik Čelákovic a Sedlčánek. Potěšitelné však bylo, že ministr kultury ČR Pavel Dostál osobně, při příležitosti oslav 100. výročí existence muzea a 60. narozenin jeho ředitele, přijel do čelákovického muzea a předal Jaroslavu Špačkovi medaili a zdůraznil, že: „…ji předává člověku, který celý svůj život zasvětil jednomu malému muzeu, z něhož svou trpělivou každodenní a nelehkou prací dokázal vytvořit muzeum vpravdě velké. Skutečně velké muzeum, ve kterém, a v jehož prospěch pracuje více jak půl století, nejdříve jako dobrovolný spolupracovník, potom jako ředitel, nebo jen vedoucí pobočky a v posledních letech neprávem i bez osobního ohodnocení. Mnohaletou cílevědomou prací vybudoval muzeum opravdu zvučného jména u nás i v zahraničí.

Udělení Výroční ceny města Čelákovice panu Jaroslavu Špačkovi právě pro rok 2013 se takto jeví i jako důležité podtržení jeho celoživotního přínosu pro město ve spojení s jeho letošním významným životním jubileem, kdy 1. 6. 2013 oslaví již své 70. narozeniny.

Pan Jaroslav Špaček archeologii a muzejnictví věnoval a nadále věnuje i veškerý svůj soukromý čas tak, jak to činívali někteří nadšenci, budovatelé muzeí ještě počátkem 20. století.

Vážení členové městské rady a zastupitelé města Čelákovice, zamysleme se prosím nad přínosem pana Špačka pro naše město a tím, co by mělo být poselstvím současné í budoucím generacím našeho města:

udělme Výroční cenu města Čelákovice pro rok 2013 člověku, který si bezesporu toto ocenění plným právem zaslouží, člověku, kterého si za jeho celoživotní přínos pro naše město nesmírně vážíme, panu Jaroslavu Špačkovi.

Dne 9.4.2013 zasedala komise kultury, aby posoudila nominace na udělení Výroční ceny města. Nominováni byli Jarosv Špaček a Věra Gissingová - Diamantová. Komise hlasováním v poměru 6 : 2 se přiklonila k nominaci Jaroslava Špačka neboť většina přítomných si je vědoma výsledků jeho práce pro město.Dle posledních zpráv však poměr hlasů nepostačuje k nominaci neboť 6 hlasů pro není nadpoloviční většina: Byť je známé stanovisko nepřítomné členky komise Terezie Petiškové ( nominovla písemně J.Špačka ) rozhodne o udělení Výroční ceny rada města bez doporučení komise.

 
 

 

Prameny: J. Filip, Enzyklopädisches Handbuch zur Ur- und Frühgeschichte Europas (1998);

K. Sklenář, Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů (2005);

Z. Dragoun, Archeologické rozhledy (2008); L. Skružný, Archeologia historica (2009)

 

  

 

 

Náhledy fotografií ze složky Tak šel čas v muzeu za Jaroslava Špačka