Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vzpomínka na Aloise Vašátka

13. 6. 2012

V posledním ZMČ 6/2012 je str. 14 a 15 věnována Aloisu Vašátkovi (1908 – 1942). Většina  představitelů města jsou většinou mladší lidé a tak chápu, že nepamatují či si těžko mohou vzpomenout na 20. červen 1992, kdy v našem městě proběhla významná vzpomínková slavnost věnovaná zdejším rodákům genmjr. Aloisu Vašátkovi, mjr. Walteru Hniličkovi a jejich spolubojovníkům na západní frontě během 2. světové války. Po slavnostním aktu ve Vašátkově ulici, kde mj. promluvil tehdejší předseda vlády Petr Pithart, a za zvuku skladeb jako „Škoda lásky, Valčík na rozloučenou a směsi francouzských melodií“ v hudebním podání učitelů ZUŠ Jana Zacha, pokračovala slavnost v prostorách muzea. Ve výstavní síni muzea byla uspořádaná rozsáhlá výstava věnovaná předně našim válečným hrdinům pod názvem „50 let od tragické smrti genmjr. in memoriam Aloise Vašátka a českoslovenští letci na západní frontě“. V odpoledních hodinách pak byla ve zdejším chrámě Nanebevzetí Panny Marie sloužena slavnostní mše věnovaná obětem 2. světové války a na stadionu probíhala akce našich leteckých modelářů.

Mimo předsedy vlády dala průběhu oslav důstojný ráz i přítomnost francouzského velvyslance, francouzského vojenského přidělence, anglického vojenského přidělence, zástupce MO ČSFR, velitele našich vzdušných sil, mezi mnoha vzácnými hosty jsme mohli vidět Josefa Vašátka, bratra Aloise, několik tehdy ještě žijících Vašátkových pamětníků a spolubojovníků jak z naší republiky, tak i ze zahraničí.

A jistě Vás nepřekvapí, že hlavním iniciátorem a organizátorem této významné akce, samozřejmě za podpory a ve spolupráci s tehdejším vedením města, byl ředitel muzea a jeho dlouholetý a dosavadní odborný pracovník Jaroslav Špaček, který bohužel byl z přípravy letošní celé akce z neznámých mi důvodů vynechán i když právě muzeum díky jemu soustředilo k těmto osobnostem početný materiál. Nenastala by určitě ani ta trapná chyba a nebyla by veřejnost uváděna v omyl citovaným zpravodajem, kde je nesmyslně a bez ověření tvrzeno o pamětní desce na prvé fotografii, že právě tato byla na rodném domě  Al. Vašátka odhalena v roce 1946, když se ve skutečnosti jedná jen o fotografii Hubičkova nerealizovaného návrhu vydaného na pohlednici. Zajímavé je, že byly převzaty citace z práce určené pro dějepisnou soutěž od Jana Krisa z Arcibiskupského gymnázia v Praze, aniž by však jeho jméno bylo uvedeno, ale hlavně se domnívám, že by bylo vhodnější a pro naše občany přitažlivější vycházet z místních materiálů jako např. ze zápisů v kronice a příležitostně vydaných tiskovin a pojednání a vyvarovat se tak některých nepřesností, které studentská práce obsahuje. 

Jedná se o natolik významnou osobnost, že by se do příprav nemělo zapojit jen muzeum, ale příště by podobná akce měla být koordinována odborem kultury ve spolupráci s komisí kultury. Nebude tak docházet k k trapným chybám a vzpomínka by mohla být pojata důstojněji podobně jako tomu bylo v r.1992.

Mirek Iglo