Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vyšla nová publikace o Čelákovicích, ale...

1. 7. 2017

Čelákovické městské muzeum v červnu 2017 vydalo publikaci „Čelákovice na pohlednicích 19. a 20. století. Výběr ze sbírek Městského muzea v Čelákovicích a soukromých sběratelů.“.

Sbírka pohlednic v městském muzeu vznikala postupně po celá desetiletí vlastní sbírkotvornou činností, v nemalé míře dary občanů (předně pana J. Kosiny a J. Špačka) a také příležitostnou koupí v antikvariátech. Dnes je ve sbírkách muzea uloženo zhruba více než osm set čelákovických pohlednic. Většinou jsou ve více exemplářích, ale přesto je to několik set záběrů, takže jen mizivé procento v minulosti vydaných pohlednic ve sbírkách chybí. Soustředění poměrně rozsáhlé sbírky, převážně vytvořené mezi lety 1980 – 2000, umožnilo autorovi tohoto příspěvku během jeho působení v muzeu prezentovat veřejnosti výstavami v muzejních prostorách celkem třikrát nejrůznější pohledy města, které se díky poštovnímu spojení dostávaly do  různých částí světa. Prvně to bylo v roce 1985, kdy muzeum bylo ještě v nedobrovolném područí tehdejšího Okresního muzea Praha-východ a to byly pohlednice prezentovány v tehdejších výstavních místnostech v prvém patře Tvrze, podruhé v roce 1998 ve výstavní síni dvorního objektu Tvrze a naposledy v roce 2010 ve vstupní místnosti muzea. Vždy bylo vystaveno několik set pohlednic.

A nyní k vlastnímu vydání publikace. V doprovodných popiskách obrázků se vyskytuje řada nepřesností, např. u č. 23 -  Obecní dům byl již od doby příprav v r. 1932 plánován jako školní budova. Původní plán ing. J. Válečka na pět tříd byl na návrh ing. Bíbra rozšířen na tříd sedm; u č. 51 - trhy se zde konaly ještě po roce 1910;  u č. 55 -  rybárna byla obývaná ještě v roce 1910 a na jejím místě za necelý rok pak postavena vila mlynáře Říhy, dnes DPS proti děkanství; u č. 58 -  muzeum ve Tvrzi mělo sídlo již v roce 1949; u č. 60 a 61 - ve 30letech se jednalo o Církev československou nikoliv, jak je v textu uvedeno Církev československou husitskou ad. Je otázkou, proč pro tuto publikaci byla vypůjčena řada pohlednic, které muzeum vlastní. Jistě, pokud byly zapůjčeny pohlednice č. 5, 92, 93, 94 a 109, které muzeum ve své sbírce nemá a pohlednice č. 52, kterou muzeum vlastní, ale v nedobrém stavu, tak je to pochopitelné, ale proč byly půjčovány pohlednice č. 29, 32, 42, 48, 49, 52, 57, 60, 61, 63, 95, 96 a 99, které ve sbírce muzea jsou případně i v několika výtiscích? To budí dojem, jako by autor nebyl obeznámen s obsahem sbírek muzea.

Dále z publikace není například zřejmé, že zajímavý pohled na náměstí z roku 1865 (č. 14) nebyl nikdy vydán jako pohlednice a je to kopie originálu vlepeného v původních Ferlesových pamětech z roku 1865 uložených ve sbírkách Národního muzea v Praze. Také fotografie č. 66, 68, 69, 101 či 107 aj. nebyly nikdy jako pohlednice oficiálně vydané. Autoři zde nevzali v potaz, že se fotografický papír na rubní straně s předtištěnými linkami jako na běžných pohlednicích prodával běžně a tak bylo možné poštou posílat i jakoukoliv doma vyhotovenou fotografii. Pouze výběr pohlednic mohl být systematičtější a pestřejší.  Také nelze souhlasit s označením Čelákovic v minulosti jako „ospalé město“, jak se uvádí v první větě úvodního slova. Takové hodnocení svědčí o neznalosti tehdejšího společenského života
v našem městě i v porovnání se společenským životem té doby v jiných obdobných obcích a je zcestné a nehodné „historika“. Srovnání s Prahou nebo s  Plzní jistě „fundovaný historik“ neměl na mysli. V té souvislosti ještě chybí uvedení odborných profilů autorů publikace a tak všechny výtky nyní jdou za ředitelem muzea. Bylo by vhodné, když už jsou do takovýchto aktivit vkládány nemalé finanční prostředky, aby vedení muzea přistupovalo odpovědněji, s vyšší odborností a pečlivostí při přípravě dalších vydání obdobných publikací

Přes uvedené připomínky publikace řadu spoluobčanů jistě potěší. A tak všem, kteří vezmou tuto publikaci do rukou přeji příjemný zážitek, a rodilým občanům Čelákovic příjemné vzpomínání na dávnou
i nedávnou historii. 

Jaroslav Špaček                     archeolog a historik

Závěrem dovolte ještě jednu poznámku. Je zarážející, že vedení muzea, které se ve všem opírá o zákony, zde ztratilo povědomí o autorském právu, a nepožádalo podle autorského zákona o souhlas s otištěním některých pohlednic. Zákon o právu autorském č. 121/2000 Sb. v platném znění a zároveň Trestní zákoník č. 40/2009 Sb., § 250 zde v plném rozsahu  platí. Na zákon upozorňuji proto, že některé pohlednice Čelákovic vydali moji rodiče a tudíž autorská práva přešla na mě a mého bratra.