Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vadí snad autor a nebo připomenutí komunistického teroru?

13. 8. 2016

Poznámka k přírůstkům do sbírek muzea.

Jsem rád, že Městské muzeum v Čelákovicích obnovuje tradici z 90. let, kdy jsme spolu s dr. Skružným běžně informovali ve ZMČ o přírůstcích a zajímavostech z muzejních sbírek. Po roce 2003 jsem výběr ze zajímavých přírůstků zveřejňoval i na tehdejších internetových stránkách muzea. Jsem také rád, že se mé téměř čtyřicetileté působení v čele muzea již nepovažuje za období jeho „zaplevelení sbírkami“. To k minulosti. Teď ale k příspěvku z červencového ZMČ „Některé přírůstky za rok 2015“. Dvě z věcí uváděných jako přírůstky z r. 2015 získalo totiž muzeum ještě za mého působení (nabíječku jitrnic darem od pana B. Keřtofa, textilní taštičku s židovskými motivy od pí O. Matesové). Tyto předměty byly v r. 2015 odborně zaevidovány v systematické evidenci, a že se tak při značném počtu v minulosti získávaných sbírkových předmětů do muzeí poletech děje, je běžné. Složitější historii mají materiály pobočky Svazu přátel USA (SPUSA), působící od roku 1946 v Čelákovicích. Celý soubor dokumentů SPUSA pokud se dobře pamatuji, čítá asi na 400 položek. Je mezi nimi i pokladní kniha, podací deník a patří k němu i několik razítek. Uvedený dopis od velvyslance USA s poděkováním za dort, má mnohem širší souvislosti, o nichž se bylo možné dovědět jen kontaktem s konkrétními osobami a případnými pamětníky. Velmi matně si pamatuji na „autokarové“ zájezdy SPUSA s rodiči, kteří také byli jeho členy, že v r. 1947 byl např. po jižních Čechách, na Konopiště aj. Jednatelem čelákovického SPUSA byl tehdy náš soused, obchodník pan Bohumil Kolací. Nejdříve mu byl koncem r. 1948 „znárodněn“ obchod, potom byl po udání v r. 1949 zatčen. Při jeho zatčení a domovní prohlídce byla nalezena a zabavena korespondence SPUSA, která se patrně dostala na radnici. Jaká byla jejich další cesta, se již těžko dovíme. Domnívám se ale, že ji mohl získat tehdejší archivář František Vlasák, donést do objektu Tvrze, kde mimo muzea byl v jedné místnosti i městský archiv a tam ji uschovat. Zanedlouho po mém nástupu na místo ředitele muzea jsem v r. 1973 v tehdejší kanceláři umístěné v přízemí hned za hlavním vchodem, při rozebírání staré registrační skříně ve dvojité stěně tyto zabalené materiály SPUSA nalezl a ty zařadil do depozitářů mezi sbírky. Některé z nich pak byly v průběhu let zpracovány v systematické evidenci, na ostatní jak je patrné ze zmíněného příspěvku, se dostalo až v minulém roce. Touto poznámkou jsem chtěl pouze naznačit, že při informování veřejnosti o práci s muzejními sbírkami je vhodné uvádět, zda jde skutečně o nové přírůstky, nebo o sbírky ze staršího početného fondu muzea, který je dle možností odborných pracovníků postupně zpracováván.

Jaroslav Špaček