Jdi na obsah Jdi na menu
 


ke Zpravodaji duben 2016

7. 4. 2016

V poslední Zpravodaji města Čelákovic vyšel na str. 12-13 příspěvek muzejního kurátora M. Dolejského „Noví“ čestní občané města Čelákovic, ve kterém naznačuje, že dlouholetý ředitel muzea a archeolog pan jaroslav Špaček odvedl nekvalitní práci při zpracování seznamu „čestných občanů města“.  Proto jsem se na p. Špačka obrátil a požádal ho o vysvětlení. K tomu mi napsal následující, což si dovoluji touto formou veřejnosti sdělit.

Samozřejmě nechci zlehčovat nový poznatek o historickém faktu, že město udělilo čestné občanství několika osobám, které jsem v seznamu prezentovaném v roce 2008 neuvedl, či lépe řečeno jsem o této skutečnosti nevěděl. Za zamyšlení však stojí skutečnost, proč nebylo v kronice zaznamenáno, řekl bych celkem kvalitním archivářem a kronikářem našeho města Františkem Vlasákem, že M. Hodžovi zastávajícímu v letech 1935-1938 funkci ministerského předsedy, bylo čestné občanství uděleno. Proč se ale tak stalo, se však ani v citovaném příspěvku k tomu M. Dolejský nijak po probádání archiválií blíže nevyjadřuje. Upřímně řečeno, informace k udělování čestného měšťanství a občanství jsem postupem času náhodně získával a zaznamenával, ale nikdy jsem se otázce čelákovického čestného občanství systematicky nevěnoval a ani z časových důvodů se věnovat nemohl. Jako ředitel, archeolog i vzhledem k další odborné činnosti nejen na úrovni města jsem byl plně vytížen a těžko bych si mohl dovolit desítky dnů na místo odborné práce na sbírkách a další činnosti i jako ředitel muzea věnovat desítky či stovky hodin bádání za tímto účelem v archivech. A i vzhledem k tomu, že si letos připomínáme významné výročí Karla IV., se kterým jsou Čelákovice trochu spjaté právě svou nejstarší městskou knihou založenou v době jeho vlády, směřoval bych jako ředitel aktivity a odbornou práci kurátorů předně tímto směrem.       

Co k tomu dodat. Že by občané našeho města mimo několika komunistů teď srdečně jásali nad novými poznatky, těžko uvěřit! Že by tato zjištění zásadně obohatila historii našeho města, v to také těžko věřit! Jedná se tedy dle mého názoru o nepodstatné zjištění. Jediným pozitivem se tak zdá být jen varující skutečnost, že po únoru 1948 bylo čestné občanství představiteli našeho města uděleno zasloužilým spolubudovatelům totalitního státu a rudým přátelům z Číny, ke kterým soudruzi J. Ďuriš, Teng-Chu-Min, Pei-Wenchung i tehdejší předseda MNV patřili, a to v té skutečně nejbrutálnější komunistické době. Domnívám se, že když z nějakých mně nejasných důvodů bylo nutné tisíce citovaných dokumentů prohlédnout, že stačilo je v archivu jen projít a podstatné si zaznamenat nebo nafotit. Tak trochu mi to připadá plýtváním odborného potencionálu např. i na úkor muzejní práce a předně evidence. Nebo že by už v muzeu bylo vše v naprostém pořádku? Také mě zaráží, že současný ředitel těmito „nezásadními“ úkoly, jako je pořizování tisíce snímků veřejně dostupných archivních dokumentů, pověřuje své podřízené? Pokud však muzeum pracuje na nějakém dotovaném grantovém úkolu, o kterém veřejnost nebyla informována, potom se omlouvám.