Jdi na obsah Jdi na menu
 


Významný občan Čelákovic Josef Volman 14.11.1883 - 16.4.1943

21. 1. 2014

AKTUALIZACE 21.1.2014 Týdeník 5+2 zveřejnil ještě v současné době pozvánku na výstavu o Josefu Volmanovi. Neměl ředitel muzea informovat o zrušení výstavy? Jen dál se prohlubuje ostuda.Další zájemci jsou zklamáni. 

AKTUALIZACE 11.1.2014. Včera jsem obdržel odpověď na můj dotaz k důvodům odložení výstavy jejiž zahájení mělo proběhnout dne 30.11.2014. Důvod jsem již znal z článku Davida Eisnera nazvaného v lednovém čísle Zpravodaje  "K výročím Josefa Volmana v roce 2013". Pan ředitel muzea vyzývá občany, aby mu dnes v roce 2014 poskytli jakýkoliv předmět či písemnost, aby mohl výstavu plánovanou na rok 2013 uskutečnit. Měl jsem pocit, že není něco v pořádku. Ne tak někteří z odpovědných co navrhli panu ředitel v prosinci vyplacení odměny za celoroční práci. Zřejmě za mistrně nezvládnutou výstavu. Ještě, že členové rady měli světlou chvilku a návrh byl odložen k projednání v pozdějším termínu. Dodnes nikdo neví, kdy výstava bude. Až se shromáždí potřebný počet darů od občanů. Podobně pan Eisner argumentuje ke koncepci rozvoje městského muzea, kterou měl vypracovat a konzultovat s ministerstvem kultury do 30.11.2012. Dodnes požadovaná koncepce není zpracovaná a podle slov pana ředitele není ještě shromážděno dostatek podkladů k jejímu vytvoření. Argumentace je velmi podobná, hodná "vyznamenání a především odměny".

Jméno Josefa Volmana byla snaha v letech komunismu nevyslovovat, vymazat z historie našeho města nebo alespoň jeho osobu stavět do světla nemorálního vykořisťovatele, člověka bez lidských hodnot. Tato snaha však svého cíle nedošla díky mnoha Volmanovým pamětníkům, kteří jej znali osobně a někteří i důvěrně. S pomocí těchto a dochovaných písemných záznamů je dnes možné veřejnosti a hlavně mladé generaci Josefa Volmana ukázat v pravdivém obraze a částečně tak tuto významnou osobnost v našem strojírenském průmyslu a předně pro naše město rehabilitovat.j--volman--2-.jpg

Volmanovy předky šlechtického původu v písemných pramenech nalézáme v rakouském Schärdingu. Kdy příslušníci tohoto rodu přišli do Čech , jsme zatím nesledovali, ale počátkem 19.století je již jeden z potomků Josef Volman, měšťanem v Žebrákce..Jeho syn František si roku 1878 v tomto městečku zřídil kovodílnu. Byl ženatý s Annou rozenou Helclovou a z jejich manželství vzešli čtyři synové a jedna dcera. Syn Josef se jim narodil 14.11.1863 a u svého otce také získal základy řemesla. Počátkem minulého století odejel Josef Volman do Ameriky, kde studoval na chemické škole a po jejím ukončení ještě obor strojařský. Tam také získal bohaté zkušenosti a teoretickou a obchodní praxi a prvně prokázal podnikatelské schopnosti jako spolumajitel menšího závodu. V době působení v USA se seznámil se svou budoucí manželkou Ludmilou, která jej později následovala do Čelákovic.

Po návratu z USA přichází počátkem roku 1910 Josef Volman do Čelákovic, kde při jejich západním konci, po pravé straně dříve vedoucí silnice do Toušeně, zakoupil pozemek. Na něm vybudoval dílnu a administrativní budovu na ploše necelých 300 m2. Začal s výrobou nástrojů a různých součástek a z nich v krátké době přešel na výrobu jednoduchých vrtacích strojů, ručních lisů, nůžek na plech a podobných výrobků, náležejících mezi nejmodernější v té době.. Odbyt měl v krátké době v celém Rakousku-Uhersku a i dále v zahraničí. Zájem o Volmanovy výrobky stále rostl, proto se rozhodl továrničku dále rozšířit. Část finančních prostředků získal od svého bratrance Františka Volmana, ale aby mohl uskutečnit své představy , odejel v druhé půlce roku 1911 znovu do Ameriky, kde odprodal svůj podíl majetku a zlikvidoval závazky. Asi po půl roce se vrátil i se svou manželkou Ludmilou a začal okamžitě investovat do přístavby. V roce 1912 měl již přes 30 dělníků, jednu administrativní sílu a prvních 6 učňů.. Do rozběhlé výroby negativně zasáhla 1. světová válka. Do války odešla řada dělníků a také i Josef Volman 17.8. odejel na frontu do Srbska. Závod z počátku vedla manželka s jeho matkou. J.Volman se dostal v druhé polovině prosince do srbského zajetí. Jeho manželce se podařilo přes Rumunsko za ním dostat do Srbska a přes osm měsíců tam společně prožívat válečné události. V posledních lednových dnech r.1916 je v Bělehradě opět začleněn do Rakouské armády a po vojenském soudu v Bielokernici v Polsku odeslán na frontu do Ruska a pak do Itálie. V lednu 1918 se dostal do Čelákovic a po měsících skrývání se zde dočkal vyhlášení samostatného Československa.

Volmanova matka závod v roce 1915 uzavřela, materiál byl rozprodán a veškeré strojní zařízení muselo být zapůjčeno do Červinkovy továrny na hospodářské stroje v Čelákovicích, kde byly vyráběny zakázky pro válečné účely. V polovině roku 1919 zahajuje J.Volman znovu výrobu. V krátké době u něj opět pracuje 40 zaměstnanců a 17 učedníků. Nepříznivá politická a hospodářská situace v Evropě v roce 1922 ovlivňuje i Volmanův závod a tak ke konci roku 1923 v něm pracuje jen 22 dělníků, ale ponechává si 17 učňů. V následujícím roce se již situace zlepšila, jsou přijímáni další pracovníci. Je vypracován nový výrobní program a Volman kolem sebe soustřeďuje skupinu schopných konstruktérů, kterým se v krátké době podařilo zkonstruovat obráběcí stroje nejmodernějších parametrů, nacházejících odbyt v celé republice a i v dalekém průmyslově vyspělejším zahraničí. Závod se postupně rozrůstá jak do výrobních prostorů, tak do počtu zaměstnanců, kterých je v polovině roku 1932 pracovalo 232. Krizi třicátých let se snaží ve svém závodě delší dobu čelit, ale přesto v roce 1933 musí několik desítek pracovníků propustit . Díky schopnostem po krátké době zajišťuje odbyt svých strojů v mnoha zemích světa. Vizitkou výrobků bylo nejmodernější provedení, bezporuchovost a žádné reklamace, což se ekonomicky projevovalo v zisku firmy i ve mzdách pracovníků. Poptávka po strojích dále rostla. V roce 1936 v továrně pracuje na tři směny 1000 kvalifikovaných dělníků. V té době J.Volman kupuje továrnu svého bratra v Žebráku, a ta se stává pobočným závodem firmy v Čelákovicích. Ani další hospodářská krize v roce 1937 neohrožuje Volmanovu firmu a její prosperitu. V Čelákovicích jsou průběžně rozšiřovány výrobní a skladovací haly tak, že v roce 1940 zabírají již kolem 50 tis.m2 a zaměstnáno je přes 2500 pracovníků a 260 učňů. Firma má tou dobou zastoupení ve více jak 30 státech světa. K zásadnímu rozhodnutí došel Josef Volman ve svých 56 letech, kdy ze svého závodu vytváří 23.7.1941 akciovou společnost "J.Volman a.s.", která existovala až do znárodnění v roce 1945.

Teď se ještě vraťme k vlastní osobnosti Josefa Volmana. O schopnostech podnikatelských, organizačních a pracovních svědčí jeho vrozená touha, odvaha i odpovědnost, se kterou se pouštěl do své práce. Byl spravedlivým zaměstnavatelem, ale požadoval přesné plnění pracovního programu a to byl základní požadavek, který kladl na své spolupracovníky. I když na jedné straně přísnost v pracovních povinnostech byla u některých méně schopných pracovníků příčinou pomluv továrníka Volmana, byl na druhé straně laskavým a citlivým člověkem, hledícím pomoci těm, na které doléhal hlad hlavně v krizových letech. Zde nemalou úlohu jistě sehrála šlechetná manželka Ludmila, která byla dobrodiním pro Čelákovice i okolí. Nemohli mít vlastní děti, proto se rozhodli adoptovat dcerku Luďu. Paní Volmanová těžce onemocněla a po šesti krutých letech nemoci dne 31.12.1933 svého milovaného manžela navždy opustila. Kromě tisíců finančních darů na sociální, kulturní a jiné účely dbali o všestrannou kulturu pro zaměstnance. Dal postavit kolonii činžovních domků pro úředníky a dělníky. Těm, kteří měli zájem postavit si vlastní domky, byly za režijní cenu prodávány pozemky a poskytnuta i stavební podpora. Byl založen "Sportovní klub Volman", který měl na 1 800 členů. Volman nechal vybudovat sportovní hřiště, tenisové dvorce, hřiště pro děti a jiné, pravidelně přispíval městu na vybavení školních tříd, na chudinský fond, na úpravu komunikací. Politického života se J.Volman nezúčastňoval. Neblaze nesl okupaci a donucení vyrábět pro Německo, kterému se dlouho bránil. Díky jeho vlasteneckému přesvědčení bylo mnoho lidí uchráněno před nasazením do Německa. Rodiny, postižené v souvislosti s ilegálním odbojem, podporoval finančně i materiálně, s jeho vědomím byly v závodě ukryty bedny a balíky s částí archivu T.G.Masaryka, statisícové částky věnoval na domácí odboj a milionové byly poskytnuty odboji zahraničnímu.

Josef Volman odešel v nejintenzivnějším období svého života dne 16.4.1943 ve věku 59 let. Neviděl podnikání jako pramen zisku, ale vždy si uvědomoval závazky k pospolitosti a zejména ke svým spolupracovníkům. O ně se staral poctivě a mnohem více, nežli mu ukládaly předpisy.. Proto se těšil všeobecné úctě a vážnosti nejen mezi svými zaměstnanci, občany města, ale i v podnikatelských kruzích.

Závěrem několik vět z knížky B.Škorpila "Paběrky" ,vydané v roce 1948 ..."Vskutku, život Josefa Volmana, strojnického tovaryše, malého podnikatele a později, když už bylo po válce, muže štěstěny a silné vůle, který hladce odstraňoval dnes a denně nakupené překážky a rostl dál, šel vzhůru k novému rozkvětu podniku, který se pak nakonec stal i požehnáním celému městu, celému okresu a širokému kraji ...Josef Volman, protože byl poctivým a svědomitým, dosáhl pověsti vzorného podnikatele, který byl milován každým, kdo s ním třeba jen jedenkráte přišel do styku..."

Jaroslav Špaček