Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak to viděl Jaroslav Špaček

10. 4. 2016

Již jsem popsal své zážitky, ale nyní nechám zaznít slova historika Jaroslava Špačka, kterému hudebník Jan Zach říká mnoho. Byl to právě on, který studiem dobových dokumentů v mnohém přiblížil život našeho slavného rodáka.

Jaroslav Špaček :

Dne 8. dubna 2016 v čelákovickém chrámě účinkoval orchestr Musica Florea a pěvecký sbor Collegium Florea za dirigování Marka Štryncla.  Sbor složený z deseti žen, deseti mužů a čtyř sólistů (2 + 2) a početného snad také téměř dvacetičlenného hudebního tělesa složeného ze smyčců i žestí vystoupil ve zdejším chrámě před početným obecenstvem (plné lavice a ještě přidané židle, ani připravené vstupenky nestačily).  

Po ukončení asi hodinu a čtvrt trvajícím koncertu skladeb Jana ZachaRequiem solemne c moll a Nešpory“ podle partitury připravené  dr. Tomášem Slavickým, který měl ve zdejším chrámu premiéru a jeho provedení přítomné obecenstvo vyslechlo ve skutečně fantastickém podání, mě přišel pozdravit dr. Slavický, který zářil radostí a sálalo z něho něco co těžko popsat. Vedli jsme spolu kratší řeč o až neuvěřitelném vyznění těchto skladeb ve zdejším chrámu. Optal jsem se, jak dlouho hudebnímu tělesu a sboru trvalo nastudování těchto Zachových skladeb, k tomu řekl, že jejích úpravu dokončil asi před šesti týdny a nastudování trvalo asi něco přes měsíc. Přitom mi sdělil, že je moc rád, že tyto skladby prvně zazněly v čelákovickém kostele, že mu došlo teprve před časem, že Zachova skladba byla určena pro mariánský chrám a jednak že čelákovický kostel je zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie, ale hlavně, že na kopečku na hřbitově kolem kostela je pochována většina Zachových příbuzných. Překvapilo mě od něho zdůraznění těchto faktů, a připadala mi jeho řeč, jakoby mi chtěl tím dát najevo na rozdíl od jeho dřívějších závěrů, že tento Jan Zach sem skutečně patří. Pak ještě dodal, že skladby budou na CD, které mi nějak doručí. Poděkoval jsem a poté jsme se také rozloučili.   

Měl jsem možnost vyslechnout během posledních třiceti let řadu Zachových skladeb hlavně při koncertech v muzeu, ale i zde v kostele, ale to dnešní představení Zachovy tvorby bylo něco neskutečného. Zde je na místě říci Jane „Tobě a Bohu dík“.